Jak to, že konstelací fungují

Vědecké teorie použitelné jako výkladové modely konstelací (z knihy Miro Hajduka a Vojtěcha
Černého: Rodinné konstelace - spiritualita a psychoterapie, Computer Press Brno 2011).


TEORIE MORFICKÉ REZONANCE

Jejím autorem je britský biolog a filozof Rupert Sheldrake (2002) a formuloval ji koncem 20. století jako podklad a inspirace pro jeho výzkumy sloužily další teorie. Teorie vitalismu, podle které fenomén života nelze zcela pochopit na základě fyzikálních zákonů, odvozených pouze ze studia neživých systémů, ale že u živých systémů musí existovat ještě další kauzální faktor. Teorie chreody předpokládá, že opakováním vzorců činnosti v čase, se tyto vzorce stále víc stabilizují až na úrovni druhu. Toerie entelechie poukazuje na to, že živé systémy mají tendence udržet, znovuobjevit celek, i když příjdou o důležitou část celku. Sheldrake díky svým výzkumům postuloval existenci tzv. morfických polí. Jsou to pole nefyzikální povahy, mající podobu organizovaných systémů s vlastní pamětí a vývojem, přičemž tyto pole mají formativní vliv na nižší úrovňové celky podobného druhu. (V psychologii podobný model formuloval C. G. Jung) a označil jej pojmem kolektivní nevědomí). Podskupinou morfických polí jsou morfogenetická pole, ovlivňující a formující fyzické celky a struktury rostlinných a živočišných druhů. Přenos informací v rámci těchto polí se uskutečňuje prostřednictvím tzv. morfické rezonance (uplatňuje se princip působení podobného na podobné) a tento přenos se týká i vzorců činností a prožitků. Každý jedinec druhu rezonuje s morfogenetickým polem celého druhu, přijímá informace o vzorcích a zároveň svojí aktivitou přispívá k formování nebo spíše reformování daného morfogenetického pole. Předpokladem formace pole však je určitý počet jedinců druhu, protože čím více jich vykazuje tyto vzorce aktivit, tím je větší pravděpodobnost, že další (i noví) jedinci budou těmito vzorci disponovat. Morfická pole formují celky podle určitých předobrazů prostřednictvím tzv. formativní kauzality. Morfická rezonance není omezena časem ani prostorem a minulé události mohou ovlivnit další události kdekoliv jinde. Teorie morfické rezonance platí pro oblast biologie, ale k podobným závěrům došla i kvantová fyzika (pokus Einsteina-Podolského-Rosena naznačoval, že by mezi částicemi mohla existovat nelokální spojení rovněž podle experimentálně ověřeného Bellova teorému jsou subatomární částice spojeny způsobem, přesahujícím čas a prostor, tedy přenos informací je rychlejší než světlo ve vakuu. Proto se mluví o tzv. superluminální spojitosti (In Brennan, 1987)). Každý člen druhu je pak schopen svou seberezonancí se napojovat na morfická pole a získávat informace o vzorcích v nich obsažených (tyto vzorce můžou vykazovat patrně různou míru abstrakce).

Pro potřeby rodinných konstelací z toho vyplývá, že můžeme postulovat morfická pole různých úrovní obecnosti (rodiny, rodu), něco jako rodinná, nebo rodová duše, které obsahují pravzory aktivit a prožitků. Tato pole prostřednictvím formativní kauzality ovlivňují jednotlivce dané rodiny, nebo rodu. Zástupci v konstelacích se díky své seberezonanci napojují na morfické pole konkrétního systému a získávají informace o vzorcích v něm obsažených a pokud tyto informační toky v sobě nepopírají, míra přesnosti jednotlivých vzorců může být vysoká.


TEORIE ZRCADLOVÝCH NEURONŮ

Patří mezi novější teorie z oblasti výzkumu mozku, byla formovaná v první dekádě 21. století německým profesorem psychoneuroimunologie Joachimem Bauerem a výzkumně podpořena týmem Parmské university (In Ruppert, 2008). Podle ní existují v mozku neurony, které kromě toho, že ve vlastním tělel můžou realizovat určitý program, se aktivují i tehdy, kdy jedinec pozoruje, nebo jiným způsobem prožívá, jak jiné individuum tento program realizuje. Tyto neurony se aktivují, i když o nějakém jednání jenom slyšíme, nebo o něm mluvíme. Zrcadlové neurony mají více funkcí. Pravděpodobně umožňují vyciťovat emoce i tělesné vjemy druhých a doplňují pozorované části scény tak, aby vznikla očekávaná celková sekvence. Můžeme říct, že zrcadlové neurony jsou neurobiologickým podkladem schopnosti empatie, soucitu a intuice. Platí, že čím těsnější emocionální vazba mezi lidmi existuje, tím přesnější informace jsou schopni zrcadlením získat. Nejsilněji to platí pro vztah mezi matkou a dítětem v období tzv. symbiotické fáze do 6 měsíce života kojence. Zrcadlové neurony tak vytvářejí neurobiologický základ pro vazbu (Attachment/Bindung) mezi matkou a dítětem díky spolurezonanci zrcadlových neuronů s různými lidmi (ponejvíce s blízkými vztahovými osobami) si vytváříme jejich vnitřní reprezentace. A protože oni také mají své vlastní vnitřní reprezentace, získáváme touto rezonancí obrazy i jejich reprezentací. To znamená, že dítě může spolurezonancí svých zrcadlových neuronů s matčinými, získat vnitřní obrazy např. matčina dědečka, i když ten už umřel ještě před narozením tohoto dítěte. Platí, že skrze zrcadlové neurony jsme v nepřetržitém kontaktu se vším, co se kolem nás děje.

Pro konstelace to znamená, že zástupci prostřednictvím spolurezonance svých zrcadlových neuronů s neurony klienta získávají obrazy vnitřních reprezentací jeho důležitých vztahových osob, ale také reprezentace jeho vnitřních (osobnostních) částí, protože tyto neurony primárně zrcadlí behaviorálně - prožitkové programy. Předpokladem dobré rezonance je kvalitní soustředěnost a kontakt zástupců, protože zrcadlení je oslabováno stresem, úzkostí nebo napětím.


TEORIE FRAKTÁLŮ

Pojem fraktál původně pochází z oblasti geometrie a poprvé byl použitý francouzským matematikem Benoît Mandelbrotem (2003) v roce 1975. Později byl aplikován v oblasti biologie a geologie. Podle něj složitější přírodní struktury, po určitém zjednodušení a zobecnění, jsou tvořené jednoduchými matričními vzory, které jsou vlastně navrstvené a opakují se, např. sněhová vločka, živočišné tkáně, a také šroubovice DNA vykazuje fraktální aspekty. Předpokládá se existence jisté biorezonance, která toto opakování umožňuje.

Když použijeme přístup fraktální geometrie na interakčně - vztahovou úroveň rodinných konstelací, celou složitou síť interakcí v rodinném systému můžeme zredukovat na několik základních vzorců, které se dají pak dobře pozorovat v průběhu stavění. Metaforicky řečeno, mikrokosmos ovlivňuje makrokosmos a naopak. Např. způsob, jakým se v konstelacích kontaktují jednotlivé elementy (zástupci) odráží způsob, jakým je v mnoha situacích kontaktován svět, nebo vlastní tělo, vlastní osobnost, vlastní duše. Díky změně elementárních vzorců (matric) se může měnit celá složitá síť interakcí a vztahů. Např. dítě, které se naučilo vlivem přístupu rodičů vstupovat s nimi do kontaktu s pocitem neadekvátnosti (pocit, že něco s ním není v pořádku), pak takto vstupuje do kontaktu se světem, s většinou lidí. Změna tohoto pocitu prostřednictvím změny vztahové a interakční matice v průběhu konstelací, má za následek odlišné přistupování ke světu v každodenní realitě.


HOLOGRAFICKÝ MODEL

Tento model využívá fenoménu hologramu, což znamená, že i když rozdělíme objekt na menší části, tyto části mají charakter menších celků, tj. v každé části je už obsažený celek. K nejznámějším využitím tohoto principu patří holografický model vesmíru amerického kvantového fyzika Davida Bohma a holografický model mozku rakouského neuropsychologa a neurochirurga Karla Probrama. Syntéza jejich teorií vytváří tzv. holografické paradigma, podle kterého objektivní realita neexistuje, a všechny bytosti jsou jenom přijímačem, který se nalaďuje na frekvence z nekonečného kaleidoskopického oceánu frekvencí. To, co tento přijímač převádí do reality, je jenom jedna z mnoha projevených variant (Grof, 1989).

Klient stavící svou konstelaci není jenom jednou částí konkrétního systému, ale má v sobě už obsažený obraz celého systému. Změna obrazu tohoto systému mění celou skladbu systému u všech dalších částí, tedy všech zbylých členů rodiny. Tím se dají vysvětlit praktické, někdy dech vyrážející zkušenosti z konstelací, kdy např. konstelační práce jednoho ze sourozenců na sourozeneckém vztahu ovlivní druhého ve vztahu, žijícího i tisíce kilometrů daleko, aniž by ten měl povědomí, že něco takového se realizuje.

Všechny zde uvedené teorie mají své zastánce i své odpůrce. Nechceme polemizovat o míře jejich přesnosti, pravdivosti, či úplnosti. Stačí nám, že umožňují pochopit velké množství fenoménů, zažívaných v konstelacích, a díky tomu je i lépe rozvíjet a používat.

 

 

Nejbližší akce:  (kompletní seznam akcí najdete zde)
Meditace a praxe všímavosti
11. 12. 2018 / 18:30 - 19:30
(samostatné večery)
Večer systemických konstelací
12. 12. 2018 / 17:00 - 20:00
(samostatné večery)
Meditace a praxe všímavosti
18. 12. 2018 / 18:30 - 19:30
(samostatné večery)
Kde nás najdete:
CERVOY, s.r.o.
PhDr. Vojtěch Černý, Ph.D.
Františkánská 6
602 00 Brno
MailChimp
Zasílání pozvánek na akce:
Přejete si dostávat pozvánky
na námi pořádané konstelace,
semináře a kurzy?
Přihlaste se k jejich odebírání zde.
Design © DharmaLight   |   CERVOY, s.r.o.   |   Tel.: 542 214 701   |   E-mail: info@cervoy.cz   |   Navštivte náš e-shop ZdraviProKazdeho.cz   |   odkazy